Fotokronika je sbírkou fotografií mapující historii Blue Tee.

Začíná, jako jako správná bible, stvořením našeho světa.
Zde je organizována po letech tak, aby se v ní bylo možno snáze orientovat.

Kdo z vás zná nebo před chvílí přečetl první tři strany Bluťácké "Bible", fotokroniky, tak ví, že popud k založení osady T.O.BLUE TEE se vzal kdesi ve třech mladistvě naštvaných hlavičkách. Úvod fotokroniky je psán hodně pohádkově, ale kdo umí číst mezi řádky pozná, že něco je opravdové.

Ano byla to ona nenávist ke všední šedosti. Patřila k ní i nenávist k zatrpklosti starších lidí se kterými jsme se denně setkávali. 

Opravdu naše krédo bylo tak jednoduché: Dávat lidem zážitky a tím rozpouštět onu všední šedost. Ve mně osobně sídlil názor, že člověk který prožil něco pěkného na co rád vzpomíná je schopen v pozdějším věku pomocí vzpomínek lépe odolávat horším zážitkům.

S Myšákem jsme na toto téma vedli dlouhé debaty. Někdy za pomoci ruského malinového vína až do svítání.

Tři je málo. Na pořádnou srandu je potřeba víc lidí. Netrvalo dlouho a lidí co smýšlejí stejně jako my bylo, jak jsme říkali „hafo“.

Zážitky se vršily, prolínaly. Někdo jel tam druhý zas onam. Vyprávělo se, někdy přehánělo a kdo tam nebyl málo věřil. A tak se zrodila fotokronika. Jako sbírka důkazů.

S odstupem času mohu prozradit, že skleróza, která poslední dobou dotírá na naše ega postihovala některé kamarády již v dřívějších dobách a tak měla fotokronika ještě další funkci. „Kdy to bylo? No přeci, jak jsme namočili Vonku do těch necek plných pudinku. Byla to první nebo druhá „Pudinkovka“? V tu chvíli se zalistovalo a vědělo se. Ze začátku jsem stíhal lepit fotky a dokonce k nim připisovat komentář.

Pak jsem začal krabicovat. Krabicoval jsem statečně spoustu let. Pak jsem zase lepil a dokonce šanonoval. Dnes se fotokronika skládá z osmi šanonů a na dno krabice stále není vidět. Jsou zpracovány roky 1987 – 1997. Posledních pět let je v krabici nebo existuje díky vývoji digitálních udělátek pouze v elektronické podobě.

První kroniku, tak jak jste ji znali v černobílém provedení již můžete shlížet též v elektronické podobě. Omluvte zhoršenou kvalitu podkladů pro digitalizaci, ale zub času je neúprosný a každý jste ji nějakou tu dobu ožižlával v batohu či kolovala celým Vaším příbuzenstvem.

Pokrok je neuvěřitelný. Proto až budete opět shlížet na, dnes již mohu říci, historické fotografie na těchto webovských stránkách, ožižláváte a ošaháváte pouze svou vlastní myš a klávesnici. Přesto si myslím, že přes chlad a šeď kompjútru, ucítíte opět štiplavý kouř z večerního ohně a tím pádem budete mít na co svést slzu, která se Vám třeba objeví na tváři.

Stále Váš Tydýt