Poezie nám všem známého Myšáka. Úvod si napsal sám, tak přistupte k četbě.
Právě jste otevřeli něco jako pokus o „poezii“. Říkat se dá čemukoliv jakkoliv. Jde jen o to, aby to, co je psáno, bylo napsáno srdcem a poté i srdcem vnímáno. Pak už jsou stejně názvy zbytečný.
Takže prosím – nabídněte si z Hrsti (nejen)hořkých mandlí…
(Opsáno od života a ze života let 1992 – až do teď.) Teď míněno asi 2002, kdy se jsem sbirku poprvé zveřejnil na našich starých stránkách. Lukáš
Upozornění autorovo :
Tato sbírka budiž varováním pro všechny, kdož by si něco podobného počít chtěli.
1. 92
2. 93
3. Tulák
4. Myšce
5. Léto 95
6. Nehledám
7. Cesty barev
8. Pro Tebe (o nás?)
9. Okamžik (o podzimu)
10. O řekách a tak
11. Na rozloučenou
12. Něco o sobě
13. Noční vandr
14. Odjezdy a návraty
15. Posledního adventu
16. Pro jednu holku
17. Jsi
18. Víš
19. Vyznání
20. Přiznání
21. Kroky
22. Za úplňku
23. Podzimní romance
24. Memento
25. Vltava
26. Zpověď
27. Lipnice
28. Po desáté
29. Poznání
30. Jedno ráno
31. Přání
32. Náhled
33. Tanec na duši
34. Koně v dešti
35. Hodina v Kolíně
36. Čekání
37. Na rande s múzou
38. Stonehenge
39. Rozhodnutí
40. Zima
41. Posledníkamelot
42. Folkový klíč
43. Stmívání
44. Pentagram
45. Čekání na jaro
46. A co dál
47. Útěky a návraty
48. Zamyšlení
49. Osada
50. On
51. Qi
52. Když
53. Dík
92
Když toulám se pod Petřínem
Podvečerní ozářenou Prahou
Piju pravdu trochu cinklou splínem
A maluju si jakej chci mít svět
Musel by se rosou v slunci třpytit
Každé přání aby splnilo se hned
Stříbrná vločka lehce nechala se chytit
A krásná víla snad čarodějka jakási
Mě omotala neviditelnými vlákny
Vím je to láska nestálá jak počasí
Hlavy položíme hebké louce do klína
Než barevnost svou nechá si
Vzíti od podzima…
93
Svět je srdce z těsta na perník
Tak sladký tak barevný tak milý
Radoval se z něj sám Kopernik
I Jan Palach vždy však jen na chvíli
Vlní se jak přemýšlivá melodie flétny
Pramení stříbrnými tóny ze strun kytary
A život a láska – okamžik jen letmý
Trocha nostalgie když barva padá ze stromů
Vlahá noc večer až se setmí
Ztichlá nádraží a pár lavic peronu
Na kterých vítr usedá
A poslední paprsek slunce
Jenž svítí jak Manhattanu stovky neonů
Ze stromů listy
Pak neberou konce…
TULÁK 93
Stejně jako rozkvetlým stromům v sadě
Klaním se petrklíči na zahradě
A věřím
Věřím v lepší až skřivan v zimě
Vypustí trylek
A potěší srdce tuláka
Pod nohou větévka mu praská
Jako ořech jako láska
Jeho největší a nejdelší
Ale nesplněná
Na jaře i na podzim
A je sám
Prsty zebou v poli strun
Ohýnek vesele si plane
Zas bude jaro a z květin trůn
Pro ni by udělal
Ale kolem je klid jen jíní na stromech
A v mihotavých plamíncích tančí tvář
Dívčí smutná
A smutek jak mráz
Zalézá až do konečků prstů
A rozechvívá struny
Pára od úst stoupá vzhůru
Je sám
I teď
Jak už dlouho…
MYŠCE 92
Sluncem Tvý hebký vlasy voní
I když už nejsi nablízku
Není to včera ani vloni
Jen pozdrav s adresou na lístku
S kameny se naše nohy zdraví
Ale žádné cesty není zpět
Já vím byli jsme ti praví
Co spolu chtěli dobýt svět
Vzpomínky a fotky zůstávají s námi
Když romantické dny nám odplynou
Ve vlasech mít po horký noci stébla slámy
Tělem milovat a zůstat nevinnou
Cítím jak naše láska bolí
Kouzelný léto už de spát
Kroky mý teď doznívalí v dáli
Nad smutnou
Rozpálenou
Krajinou…
LÉTO 95
Tvé oči jsou můj pramen vzpomínek
Mihotá v nich nezkrocený plamínek
Střípky dnů co vzala je voda
Ale zůstávají v nás
Naše tajemství naše poklady
Hledání duší jak v moři kamínek
Žár našich srdcí našich těl
Tvou hebkou kůži jsem pohladit směl
Pod olší na břehu rybníka
Jehož jméno je smrtí i životem
S Tebou noc prožil jsem tajemnou
V lese v tom chrámu klenutém
Pak klapot kol vláčku
Co úzkou stopou jel
Rozvál trávu na Chvalkovské stanici
Kde slunce mezi pražci
Plakalo tisíci kapkami krve
Které chutnaly jak Tvé rty
Jenž na svých jsem co chvíli měl
Kraj ten listu z javoru
Lesní oko s lekníny místo slz
A naše duše plují nahoru
Slunce jde loučem větví smrku skrz
Z potoků za ranních červánků pít
U ohně si ruce od plamenů hřát
Měsíc spřádá stříbrnou svou nit
Lásko mám Tě opravdu
Moc rád…
NEHLEDÁM X. 99
Nehledám místa jaký jsem byl
Všechno já vzal
A za hlavu zahodil
Štěstí snad hledal jsem
Však proto se narodil
Abych ho nehledal sám
Teď ta místa v duši vyvětrám
Na to co příjde
Vzpomínám…
CESTY BAREV X. 99
(co už dávno měl někdo napsat)
Opar nad řekou a vůkol šedých skal
Zlaté šípy kapky deště rozbíjí
Po kraji na sedmero barev
Měsíc lásky se rozkvétá a rozvíjí
A vzduch voní čerstvou senosečí
Jak západ slunce zbarvil se Ti svět
To osud z duhy losem barvu táh
Pak noční černí bílý oblak vzlét
Kruhem mraků překročil jsi práh
U nevelké skály nad řekou
Poslední dali jsme si sbohem
Jak luna v noci mléčnou dráhou sjíždí
Ty hledíš na mne dálkou velikou
Po těle stromu psal jsem Byl jsi bohém
Tak příteli snad proved službu poslední
Aby z nás nikdo nezapoměl
Že tak jako my
I ty jsi měl rád…
Věnováno kamarádu Stopařovi na věčný vandr
PRO TEBE (O NÁS?) X. 99
Na okno tiše klepe malá bílá víla
Tvář její znám má veršů plnou dlaň
Ty kolem mne se snáší
Jak zlaté kadeře stromů
Které podzim k spánku ukládá
Myšlenky mé bloudí krajem lomů
S vodou hlubokou a sametově tmavou
Jak oči Tvé ve kterých se beznadějně utopím
V opuštěných skalách vítr a tma
Ruku v ruce krouží
Chtěl bych je prosvítit úsměvem Tvým
Přidám pár písní co srdci jsou tak blízké
Spolu větru šlápnout na paty
Než odvane dým z ohňů a pravd
Kdo z nich pálí víc
Vydáme se tam kde věčný poutník čas
Rány a promarněné naděje milosrdně zhojí
Nastavit slunci tvář
Ať tmavé kouty duše prosvítí
Aby do nich malá bílá víla
Mohla sypat poupata slov
Ze kterých se stuhy básní rozvinou
Snad bude Ti to milé překvapení
Když obyčejné věty to co cítím neřeknou
Máš něco čeho srdce mé si
Hodně cení…
OKAMŽIK (O PODZIMU) X. 99
Chtěl bych pár slov předat papíru
Však bílá víla není nablízku
Z Genessis jen smutné tóny klavíru
A za oknem se podzim plíží
Kapkami deště na střechy klepe
Odznáčky léta ze stromů sklízí
Slunce nevychází ani nezapadá
Ani mne další verš
Nenapadá…
O ŘEKÁCH A TAK X. 99
Tak jako loďky z kůry březové
Naše cesty plynou řekou života
Jedna pluje si po klidné hladině
Za světlem co zátočinou tichou mihotá
Další prudkým letem peřejemi
Úskalím se vyhýbá
Komu bárka se potápí není vždy na vině
Snad korzár mu do ní ze své se nahýbá
Aby déle mu zůstala na hladině
Nad jezem či proudem špatným naříká
To mělčina se mu s duší prolíná
Něčí oči vidí řeku téci rájem
Jiný skaliska i pouště proklíná
A nechce vidět to co břehy nabízí
Každý pluje krajem který sám si vytvoří
Ve svém srdci co mu city dovolí
S nadějí se i trosečníci opět vynoří
Na společné plavbě žádná bouře nebolí
Přejme druhým dobrý vítr do plachet
Příště třeba nám se vesla unaví
Spolu pak do přístavu klidného doplujem
Bok po boku
Srdcem v srdci…
NA ROZLOUČENOU X. 99
Dál se lesem toulám a posledních pár trylků
Stejně osamělých pěvců
Zní v posvátném tichu
Nejsme dlouho každý sám
Jenom malou chvilku
Kdo z nás měl víc než rád
Vlastně je to k smíchu
Už žádné z rán nebude moudřejší večera
Zlatý Amorův šíp na srdci jizvy udělal
Když na sklonku den pomalu zteměl
Tenkrát co nám Perun
Nad hlavami oheň rozdělal
O slibu že až za hrob jsem pochyb neměl
Za moji lásku a falešnou Tvou hru
Spláchl zemi jak Augiášův chlév
Tak konečně pochop že někdo má víc
A jiný zas nic
Kam kdo z nás patří to musí znát sám
Co v srdci máš co v srdci mám
Tam zůstal náš les naše stráň a vřes
A plamínky sta svíc
Srdíčko ve skalách slunce loučem procedí
Však co za to dáš
Já moc za to dám…
NĚCO O SOBĚ XI. 99
Za studeným oknem stromy bez listí a déšť
Jímž barvy podzimu zima zvolna umývá
V duchu jak čápi do teplých krajin
Svých přání odlétám
Pak coby Fénix z popela všedních starostí
Se probouzím
Vzpomínky krásných chvil
Jak poztrácené desetníky posbírám
Ve stopách mých roků zní ozvěny těch kroků
Z míst kam jsem vůbec nikdy nedošel
Jak zloděj koní co stále místa střídá
Toulám se po cestách které nikdo neuhlídá
Slunce taky rádo občas zář svou schová
Za temné mraky pak jen těžko najít slova
Která když ohlédnu se není proč a komu říct
Voňavé větve smrků mávají mi vstříct
Kamarád vítr další ukáže mi směr
Kterým dám se abych ze své cesty nesešel
Na každým krásným místě
Přidám zas pár veršů
Chci v nich najít něco co snad ani nehledám
Co mi kdysi někdo vzal
A do skal šedejch uschoval
Pak zpátky se vrátím vlakem půlnočním
S batohem plným správně poskládanejch slov
Korálky úsměvů si na kůži navlékám
Je jich čím dál míň
Stejně jako nás…
NOČNÍ VANDR XI. 99
Slunce se uklání za oponu z mraků
A poslové jeho poslední
Když scházím skalami a bránou draků
Prosvěcují večerní opar z údolí
Nořím se do stále větší tmy
Nemám strach vždyť vracím se znovu
Do zeleného chrámu za svými bohy
Do cestami protkaných českých hvozdů
Jenž barvy mění v čtveru ročních období
Učit se jejich klidu a odvěké moudrosti
A všemu co v koloběhu žití postrádám
Měsíc rozehrál hru stínů mezi stromy
Na kamenech mozaiku
Svých dnů si poskládám
Noční vánek jak listí ze skal mi ji svál
Kouř štípe do očí tak je k hvězdám pozvedám
Oheň smutně vrhá mihotavé světlo
Na mou osamělou postavu
Bývalo nás tu víc…
ODJEZDY A NÁVRATY XII. 99
Kraj splývá s černobílou stuhou
Po níž stádo koní mých se řítí
Z éteru jedna píseň střídá druhou
Od někoho pro někoho z lásky
Přední okno mi pomalu v závoji mizí
V duchu pouštím na něj vlastní pásky
Před očima odvíjí se jiný děj
Ze všeho zbyl jen hustý dým
Ale stejně každé ráno
Vyjde slunce jako stokrát před tím
Co životu chceš dát snad lepším oplatí
Teď však není komu večer dlaně hřát
Mezi skalami Tvůj smích stále nezvoní
Po tváři jen noční vítr hladí
Ten co všechna místa proletí
Ten co všechno ví a přesto nepoví
Lesní duchové počali svůj divý rej
Tančí nad ohněm s tisícem jisker
Stovky tváří z plamenů mi nabízí
A místo jejich slz jen podvečerní rosa
Skrápí mé vlasy plné dýmu a jehličí
Závoj ze skla tiše mizí
Tak pohledem o zpětné sklíčko zavadím
Most přes šedou stezku
V krvi umírajícího dne se utápí
Zvolna se ztrácí v dálce
Stezka odjezdů a návratů se ve tmě klikatí
Každý den je jinak stejný
Odjíždím nebo se už vracím…
POSLEDNÍHO ADVENTU XII. 99
V kalendáři poslední advent se loučí
Nejvyšší čas vydat se kousek hvězdám vstříct
Přinést poselství dávných bohů
A rozdat je lidem blízkým mému srdci
Alespoň na chvíli vidět svět z výšky
Sluneční svit se na ojíněných větvích
Tříští na tisíce zlatých šípů
Marně se zapichujících
Do zasněžené krajiny
Nedočkavé bohyně Vesny
Jenž všechny spáče probudí
Ptačích trylků a prvních kvítků
Po širém kraji plnou náruč rozhodí
A zas příjde jaro…
PRO JEDNU HOLKU IV. 00
Jsi moje ráno
Kapky rosy na rukou
Nad obzorem svítá
Tvé srdce mi do dlaně buší
Vím že zítra nebudeš se mnou
Tak už dnes se mi stýská
Jsi moje ráno
Tvé polibky s příchutí jara
Ruce po tělech nedočkavě bloudí
Horká krev nás pálí do slabin
Pod dotyky našich dlaní
Tajeme jak svíčka navečer
U níž jsem Ti o lásce hrál
Jak na horách poslední sníh
Nad obzorem přichází další náš den
Jsi moje ráno
Ty dobře to víš
Už taky vím
Co v očích napsáno máš
Čtu v nich sám sebe
Splynutí duší splývání těl
K sobě teď tisknem se víc
Řek jsem Ti lásko
Co víc bych už chtěl…
JSI V. 00
Jsi moje kotě
V náručí mi spokojeně předeš
Jsi moje inspirace
Která v ruce tužku vede
Jsi rozkvetlá louka
Co motýl to verš
Nám na ramenou usedá
Jsi můj blesk
Co zasáhl mne
Z čistého nebe
Jsi moje hádanka
Ve které hledám sebe
Jsi moje světýlko
V tunelu všedního žití
Jsi můj oheň
Jenž spaluje mne a ničí
Jsi má noc
Zvláštní a tajemná
Jsi můj čas
Stále Tě málo mám
Jsi má voda
Svlažuješ moje žíznivé rty
Jsi moje touha
Jenž mé smysly ovládá
Jsi moje ráno
Když se ve Tvém objetí probouzím
Jsi moje
A já zas Tvůj
Jsi…
VÍŠ V. 00
Víš
Je tu jeden obyčejnej kluk
Co moc by chtěl
Mít Tě víc než jen rád
Pár kladů má
Taky spoustu much
Taky si i za svým
Pevně bude stát
Možná jen trochu víc
Než se má
O lásce přemýšlí
Snad Tě jeho touha nezraní
Víš
Každý občas do ohně si sáh
A stopy plamenů jen pomalu mizí
Však dotyky Tvých dlaní a rtů
Lepší jsou
Než ten nejlepší lék
Ať se děje cokoli
Nejlíp ve Tvém objetí mu je
A v jeho náruči
Najdeš svůj klid
A vůbec nemusíš se bát
Na zemi vždy bude stát
Víš
Někdy trochu zvláštní
Může se Ti zdát
Taky prošel světa kus
Snad cestu nejtěžší
Za sebou už má
A zve Tě
Ruku v ruce
Po ní kráčet
Dál
Líp
A hlavně
Spolu…
VYZNÁNÍ VII. 00
Noc střídá se s dnem
A den zas s nocí
Bezedný pramen je touhy mé
Každý jsme jiný
Každý jsme svůj
Na křídlech bájných Pegasů
Na křídlech vášně
Chtěl bych se vznést
S Tebou se vznést
Plameny našich srdcí
Spálit smutky co nás tíží
Víc chtěl bych Tě mít
Nestačí pořád snít
Ty jsi má
A já zas
Tvůj…
PŘIZNÁNÍ VII. 00
Budu Tě hledat
Dál hezkých pár let
V každém stromě
V každé skále zakletá
Na každém nádraží
Tak sám s Tebou stát
Tobě v prázdným kempu
Třeba o Bylince hrát
Po nádvoří duší se prochází čas
Sem tam ostrou hranku uhladí
Vítr v srdci korouhvičku
Jedním směrem otáčí
Kocovinu z myšlenek mám
A možná rychlou jízdou zaháním
Jako smutek z prázdnejch dlaní
Jak chceš mi říkej
Stejně dál budem tam
Kde asi máme být
Řekni kde to je
Tam stočím kroky své
V čem se poslechnout mám
Marnost svých přání
Stokrát do lesů
Ze skály vyzpívám…
KROKY IX. 00
V uších mi zní když kolej zpívá
Za okem život ubíhá jak němej film
Já u bran Tvýho srdce
Tak jako dřív chci stát
A z oblaků hlas se ptá
Proč vidí Tebe a mne ne nás
Slova půlnočních víl
Jsou dávno vyřčená
Jako kapky padají do kaluží
A orel co vzlét k slunci blíž
Je tečka a mizí s letní nocí pryč
Ty dobře víš kam chodí mý sny spát
Taky víš kde můj vlak čeká
A proč všechny další odjet nechávám
Půjdu se ptát podzimních mlh
Kam chodí léto spát
Abych ještě stihnul projít les
Pohladit skálu a slunci sbohem dát
Než příjde konečná
Na které vlaky nestaví
Tak podej mi dlaň
Já do ní dám svou
Aby zněly zas kroky
Tvoje a moje
A nebo
Nás dvou…
ZA ÚPLŇKU IX. 00
Když netopýr se snáší s tmou
Rozsvěcí se hvězdy nad hlavou
Luna prosvěcuje temný kraj dávných Keltů
S lesy staletých dubů a olší
Kde na paloucích mezi cáry mlh
V divém reji tančí lesní žínky
U vykotlaných vrb nad starou řekou
Hoří ohýnky tajuplných mágů
A kopyta jednorožců tepou širé nivy
Z nichž zabloudivší poutníky
Do bezedných blat létající světýlka vábí
Nato čísi škodolibý skřek
Honí po zádech mráz a smrtelný pot
V houštinách tiše se plíží
Záhadný tvor zelenkavých očí
Snad přízrak děsu
A nad stříbrnými doly
Strážní ohně planou
Jenž do okolních hradišť zvěstují
Hle jsme stále ve střehu
Za kolovou hradbou
Zašumí perutě nočních lovců
A les mlžným oparem milosrdně skrývá
Svá věčná tajemství
Čas už význam ztratil
Je světlá noc
Snad kdesi v Polabí
Nastal úplněk…
PODZIMNÍ ROMANCE IX. 00
Listí barvu ztrácí
V časných mlhách cestou pospíchám
Do údolí rozeklaných skal
A ohňů dávno vyhaslých
Les jen mlčí touhou být
Vítr slunci rozhání
Ranní závoj z oblaků
Na cestách mezi skalami
Do žil mi míza proudí
A v barevných stráních
Potkávám svou starou lásku
Ptá se kde jenom jsme byli
Voda se blyští od oblázků
Zůstanem spolu nejen chvíli
Do kroků zpívá trylek ptačí
Znovu po vlasech ji hladím
A tiše si říkám
Že tohle
Tohle mi stačí…
MEMENTO AMORE IX. 00
K západu se léto sklání
Ruka Tvá mě hřeje v dlani
Skalám už se stíny dlouží
Po čem jen Tvé srdce touží
Když večer déšť slunce střídá
Kdo Tvé tajné sny Ti hlídá
A u křížků staré trati
Nebyli jsme nikdy svatí
Čarodějka láska mocná
Vklouzla oběma k nám do sna
Nebudeme na ni přísní
Co když patří
Jen do písní…
VLTAVA IX. 00
Západ temní a černé vody Vltavy
Mihotavě odráží odlesky tisíců světel
Cinkot tramvají a tlukot srdcí zvonů
Přerušují noční zprávy rádia
Obracím se zády k večernímu shonu
Cigaretu bych si dal
Tak zapalovač hledám
Za chvilku jen vítr šumí
Korunami stromů
A zář světel aut přechází
Do dvou bílých čar
V krku sucho mám tak co sám sobě říct
Tolik křižovatek cesta má
Kterou zkusit v mlze vodních par
Marně ukazatel vyhlížím
Skla se potí hukot auta uspává
Do pekel se ve dvou táhne líp
Hledám jen to co se má
Avšak pod dotekem mým
Jak z písku hrad se rozsýpá
Snad hledám co mám
Možná to co vůbec nehledám
Jen měsíc za mrakem ví
Že možná už to mám…
ZPOVĚĎ PO SMRŠTI IX. 00
Kam vábí mne tma s půlnocí
Jen s cigaretou ve studených prstech
Les pomalu se blíží
Sosny koruny své až k zemi kloní
Tak za naše hříchy trestá
Příroda své poddané
Trochu z dřív to znám
Když proplouváš tůní života
Bys možná našel u dna stříbro hvězd
A zlaté srdce člověka
Barvou oklame tě jak už tolikrát
Zbývá smutno ze svých vlastních vin
Na život však jeden pokus máš
Ve víně je pravda
Která často vítězí
Carpe diem
Nemyslím že prázdná slova jsou
Popravdě však člověk málo vyhrává
Když vydává se cestou
Cestou za duhou…
LIPNICE IX. 00
Vystoupila z mého snu
Když květy otevíraly se slunci
Obyčejná holka oči gazely
Všední doba šedejch dnů
Jasněla jak obraz luny
Dva věční tuláci své ruce
Podali si přes prameny žití
Aby dotýkat se mohli korun krásna
A do veršů o nich slova splést
A navždy zastavit
Pomíjivé okamžiky dění
Jenž by ze vzpomínek
Nenávratně smazal čas
Tak na konci září
Když je vítr v kalendáři
Jdeme vyprovázet léto
Do lesů a skal
Uvařit si kafe z tůně
A nechat se unášet
Barvami trav…
PO DESÁTÉ X. 00
(Pod pavoučí skálou)
Je deset pět
Ptáci přestávají si hrát
Kolem nás les tiše usíná
Je deset pět
Začal vlahý vítr vát
A šeptá další den je pryč
Je deset pět
V televizi skončil hlavní film
Myšlenka v hlavě umírá
Je deset pět
A život nemá co by řek
Všechno bylo vyřčeno snad stokrát
Už je deset šest
Skály stále na svých místech stojí
Řeky tok svůj nemění
Je deset šest
Jestli zmizí co nás pojí
Zas jedna láska skončí jako sen
Je deset pryč
Tahle múza se noci bojí
A stejně ráno
Příjde den…
POZNÁNÍ X. 00
Dny monotónně plují
Lampy stín můj otáčí
Od úst pára podzim prozradí
Před očima Tvoje křivky mám
Čas nám naši cestu v srdcích
Možná milosrdně rozdělí
A možná po stý zas Tě nemívám
Chci ubránit se Tvému já
Mohykán lásky
Nebudu nikdy poslední
Myšlenky o Tobě
Zahání můj bič
Jsou jako hladoví lvi
Svými drápy škrábou
A skrz tesáky řvou
Vrať se pryč…
JEDNO RÁNO X. 00
Vítá mě další nové ráno
Pomalu ochutnávám doušky mlh
Ticho mlčí ze všech stran
Prsty mne pálí pocity být
Bránu chci otevřít touze
A musím času
Deštěm se opájím dlouze
Větru se oddávám hlasu
Pak nechám si leskem Tvých očí
Rozbíjet stoletou svou ulitu
Uprostřed davu lidí
Pes ve mně když zlostně vrčí
By odehnal šeď a osamění
Pro Tebe vždy vlídný pohled má
S věrností a láskou sobě vlastní
Pomalu odchází
Šedou prérií
Skal a měst…
PŘÁNÍ X. 00
Těžká mlha jako nad Skotskem
Hrajou hru sedím ve zvláštní lóži
Přišli herci - moji známí sem
Sedí v hledišti a mne světla pálí
To snad je život pro smilování
V dálce zaznívá smích
Přišla bouře znenadání
Možná spáchal jsem hřích
Ale zatím nemám zdání
Z rukou utíká pryč sníh jenž mrazí
K tomu vítr se zved a odvál jim šál
Kdo jim poradil svět stáli tam nazí
Musím otevřít hned a pozvu je dál
Proč bych se vlastních
Přání bál…
NÁHLED X. 00
Krajinu tichou zavál sníh
Na nebi orel krouží
Další den odjel na saních
V houští vlčí stín se plouží
Nikdo neví kolik času už
Jak na jedné trati vlaky
Míjejí se svými těly
Osud jim bod do života nůž
Ani nevím odkud to znám
Ne v náručí jen v srdci Tě mám
Jsem s Tebou
Ale sám…
TANEC NA DUŠI X. 00
Usínám na rukou vůni Tvou
Možná mi to bude málo
Láska ta je o nás dvou
Nebo jen se mi to zdálo
Budu věčný štvanec svého já
Co udělal bych pro Tebe
Nikdo se už v sobě nevyzná
Ne vážně nechci přijít do nebe
Pro a proti na prstech sčítám
Mezi peklem rájem lítám
Ztrátu důvěry
Pro teď
Neodmítám…
KONĚ V DEŠTI X. 00
Zvonečky deště
Na drátech zvoní
Příjdeš-li ještě
Budem jak oni
Mokří a studení
Tulit se k sobě
A kdo to ocení
V týhletý době
Po prohýřený těžký noci
V uších usilovně kdosi zvoní
Ptám se ho tak proč nejdeš dál
Nevím je to zvláštní pocit
Do hlavy běží stádo koní
Mám strach zda nejde o seriál
Cinkání sklínek
Pohárů lásky
Uzavřít smíme
na sebe sázky
Pustíme k vodě
Staletý splíny
Ve vzácný shodě
Nebudem jiný
Po prohýřený těžký noci
Stále v uších kdosi zvoní
Křičím na něj proč nejdeš dál
Už vím je to hroznej pocit
Do hlavy vběhlo stádo koní
A sám jsem na dešti stál…
HODINA V KOLÍNĚ X.00
Mléčnou dráhou k zemi skloněnou
Padají slzičky hvězd
Jemně nasvícené
Desítkami nových nehybných souhvězdí
V řadách
V barvách
Slévají se v mokrou šeď
Omývají prach z tisíců stop
Tiší hluk tisíců aut
A tlukot srdcí ve věžích
Trpká sytá vůně
Proniká až po konečky prstů
Nad Tatrou se blýsklo
Vstává nový den
Labe temně hučí
Na lopatkách turbín
Každou hodinu
Každý rok
Každý život…
ČEKÁNÍ X.00
Den se oděl ve smuteční marš
Stojím v dešti akordů a not
A slov
Co nezdají se být jen prázdnou slámou
Stékají mi po tváři
Cítím jejich chuť
Skrývám se za rozjařenost dnů
A chladný smysl nocí
Čekám
Čekám až dole o skálu
Plechový grál či přezka zazvoní
A někdo z těch dob
Kdy smáli jsme se víc
Pevným stiskem ruku podá
Řekne tak zas konečně
Zatím jenom vítr listí sklízí
Aby zima odít mohla bílý stejnokroj
A z našich ohňů zmizí dým
A pro další verš
Už nemám rým…
Věnováno všem mým kamarádům.
NA RANDE S MÚZOU XI.00
Tak Tě tu vítám
Znovu jsi přiletěla
Celá v bílém
Víla všech víl
Vím i co jsi chtěla
Možná jenom dílem
Zůstat chvilku dýl
Svým úsměvem
Co všechno ví
Vést mou ruku
Po listech papíru
Srovnat
Rozházená slova
Předat je dál
Tiše prosím
Neodcházej ještě
A brzy
Brzy se vrať…
STONEHENGE XI. 00
Šedý kámen cítím
Tisíc věží na sto bran
V nich jen jedno světlo hledám
V nich dnem i nocí chodím
Osamělý lesní vlk
Za zády oblaka vítr a déšť
Spím u ohňů lovců iluzí
Abych ztrácel je
A hledal čest
Coby těžkou zbroj
Těžkou snad až příliš
Tam nechávám svý sny
Ať toulají se krajem dávných Keltů
Stejných skalisek i mlh
I já mám svoji malou Stonehenge
Vábí mě i děsí
Navěky nepromluví
Navěky znát chci její tajemství
Navěky bude
V každém z nás…
ROZHODNUTÍ XII. 00
Nechci jako jiní
Opilí představami
Vstávat každé ráno
S kocovinou toho co se musí
Toho co už nám život nedluží
Pod sprchou cizích pohledů
Smývat svoje Já
Tak krásné
Tak jiné
Tak těžké…
ZIMA II. 01
Za chvíli ráno vstane
A mně budí zmrzlých vloček rej
To zima s ořem sněhobílým
Širým krajem uhání
Paní jenž dlouho
Otěží nepouští
Závojem bílým
Království své přikrývá
Do tónů černobílých
Poddané své přiodívá
Koruny ledové mávnutím
Z kapek křišťálové varhany si staví
Teskné skladby na ně hrá
Věrný sluha severák
Ohýbá stromy bez listí
Klaňte se
Klaňte se až k zemi
Krajem znovu cválá
Mrazivá paní
Paní zima…
POSLEDNÍ KAMELOT II. 01
Ve slunci poledním
Na cestu prach usedá
Posel krajem vysněným
Dlouhou dobu koně hnal
Dobrou zprávu k ohňům přináší
Že už možná brzy
Za nedlouhý čas
Zase bude líp
Ať Vaše srdce
Jezdci brány otevřou
Ať poslední kamelot
Z posledních cest
Naposled kráčí
A s ním každý z nás
Pln věčných romancí a snů
Povznést duši svou
Z hlubin všedních dní
Těch vlastních dní…
FOLKOVÝ KLÍČ III. 01
Dalších pár chvil
Ohraných vzpomínek
Na perutích starých hříchů
Kytaru stisknout víc
Zatnout zuby
Hrát jako naposledy
Songy o lásce a smrti
O prašných cestách
A nepřízni hvězd
Mít strach o celý svět
A nebát se o sebe
Plout mořem snů
S ostrůvky skutečna
Láska se dvakrát dá
Však bývá nevděčná
Zůstává
Jenom její tichý
Stín…
STMÍVÁNÍ III. 01
Slunce unavené v podvečer
Zlehka z řeky upíjí
Stříbrnou nit zlatem pokrývá
Zlatem jenž nejde vzít
Okamžik prchavý
Oči i mysl oslepí
Rudou roletou
Konec svůj zakrývá
Barvy tmavnou
Odlesky ohně
Tančí po skalách
Vybízejí stromy
Pro svůj rej
A zvou
Zapoj se v něj…
PENTAGRAM IV. 01
Jaro trhlo opratí
Stráně slunce
Šatem z květů vítají
Přes pentagram
Podzimů a zim
Ukončilo čas
Kde chyběl
Kousek mého Já
Telegraf hvězd
Znovu spojil
Cestu rozťatou
Něco z dřív
Co nikde nekoupíš
Co bylo bude
A je
Hluboko
Hluboko v nás…
VZDÁLENÁ VI. 01
Fouká vítr po lukách
Zvolna seno obrací
Kapky rosy na rukách
Vůni léta poztrácí
Tenkrát školou povinná
Chtělas indiánský hrátky
Už ti život začíná
Nevíš kudy je to dál
Jsi tak vzdálená všedním radostem
Zmámená tím co lásce bere sílu
Teď smířená se svou samotou
Mysl tvou jen závoj obestírá
Kouřím jednou za druhou
A svět brzy půjde spát
Šla jsi za zlatou duhou
Jiná u mne usíná
Noci se krátí fotek pár
Co zůstaly mi po kapsách
Paměť do těch hořkých let
Znovu utíká…
VZPOMÍNÁM VI. 01
Dlouhá noc už skoro svítá
Mezi cáry mlh cítím chlad a dým
To oheň dohořívá bude ráno
Oči se klíží špatně se zpívá
Podzimní song ve skalách
Naděje tíží hodina zbývá
Než opřede stromy zlatá nit
Pomalu sil ubývá
Zdravím vítr
Co po kapsách se prohání
Je to dávno kroků pár
Už nemám zdání
Tam Tvá hora k mrakům ční
Na setkání z dávných let se dívám
V dálce rudých světel zář
Nevím co můj kalendář
Napovídá
Mokrá hora možná ví
Kde Tvé kroky poslední
Jestli vůbec hledat mám
Vzpomínám…
Čekání na jaro III. 02
Na tváři odraz slunce
Co skrz mraky slabě prosvítá
Myšlenky jak vrány hladové
Co po poli se plouží
Letící sníh a noční mráz
Zima pevně v sedle
Cválá krajem
Ohýbá stromy bez listí
Zametá prázdných campů prach
Jenom občas oheň
V krbech srubů zahoří
Jak plamínek naděje
V temnotách
Našich osudů…
A co dál III. 02
Možná i k nám
Jenou příjde čas
Kdy z našich dní
Zbyde fotek pár
A toulavých příběhů
Co kamarád mi
Do cancáku psal
Sny plný meandrů řek
A prohřátých skal
Kde pod voňavou sosnou
Holce svý
První si pusu dal
S kytarou jí lásku vyzpíval
Na prašnejch cestách
Jsi dobrý lidi potkával
Tak jako žít bych si přál
Na křídlech ptáků toulavejch
Vrať se k nám…
Útěky a návraty III. 02
Půjdu hledat sebe
Mezi střípky snů
A tajných přání
Cítím na své tváři
Vůni vlasů Tvých
Pod kůží pálí
Stopy Tvých prstů
Čím víc chceme být dál
Tím jsme si blíž
Dáváme se srdcím napospas
Přejeme si utéct času
Jenž je o krok před námi
Každý z těch útěků
Vrací mne k Tobě
Ještě více zpátky
Smutná jsi
Z těch útěků a návratů
Víme
Že Ty jsi já
A já
Jsem Ty…
Zamyšlení III. 02
Na skále stojím sám
Tuhle dobu z toho
Asi neviním
Vítr tváře hladí
Na listech ševelí
Větvemi ukazuje směr
Musí to být hluboko v nás
Když trať už travou zarůstá
Po kolejích do stanice
Láska toulavá
Žádný z vlaků nechvátá
A na poslední chvíli
Zas odbíjí
Devátá…
Osada III. 02
Zlatou vlajkou slunce mává
S večerem když jde spát
Hlubiny paprsků a času
Slova přísah na zelenou bibli
Řeklo sedm statečných
Do toulavých příběhů
Každý dal kus svého já
Chvíle cti a propadů
Zákrut cest
Jak přesvědčit sám sebe
Že modrý je dnes nebe
Když nad hlavou mi bouře burácí
Že ne slova jen činy
Jen trochu bez příčiny
V tomhle světě
Smysl neztrácí…
On IV. 02
Na nádraží na pátým stává
Jeden z těch co chodí si
Pro nápovědu
Potokem i houštím ostružin
Počítá pražce trati osudu
V duchu k volnosti se obrací
Bohyni všech trapperů
Ať na semaforu život
Postaví všem toulkám zelenou
S aparátem co zastaví čas
S báglem když mu jídlo vystačí
V ruce pár strun
Které dávno neladí
Starej spacák bez peří
Lesní vzduch na něho dejch
Už vychází…
Qi III. 02
Potkal jsem ji jednou
Zimě vlak už přijížděl
Ve zvonění podkov
Hledala svý štěstí
Blázna bláznů
Krále tuláků
Co by jí svou lásku
U všech ohňů vyzpíval
S duší rozervanou
Jak kalhoty z víkendů
S cejchem stěhovavejch ptáků
A jménem prvních jara poslů
V botách toulavejch
Stezky orlů
Navždy
Prošlapat…
Když IV. 02
Když za oknem je déšť
Když z nebe padá splín
S novou starou láskou
Bodám nohy do slabin
Ze stříbrných dolů
Kutám písně který mám
Moc hluboko pod kůží
A dávám průchod náladám
Co nohy mi svážou
Když pryč od nich odlétám
Tak znovu tak zvláštně
Probuzení do letních dní
Neodmítám
Když hodiny útěků
Zas odbíjí…
Dík IV. 02
Přišlo další smutný ráno
Dávno odplul noční sen
Hlavou běží kam se ztrácí
Místo s cejchem pavoučím
A korálky úspěchů
Mezi prsty se ztrácí
Na duši šrám a nejednu bouli
Sny romantiků
Tady nemají místa
Ve vzduchu visí
Otázka proč
Proč mění svůj náhled
Kdo včera šel
Ve stopách Tvých za Tebou
Však je nás víc
Takových bláznů
Co nevědí
Kde v srdci je prázdno
Za svůj hřích
Je na chvilku dýl
Vykoupí
To slůvko
Dík…
