Je 8 ráno. Sedím v taxíku a pozoruji jak se Shanghaj pomalu vylupuje ze smogového oparu.
Nejpozději za 2 hodiny bych měl být na letišti PuDong. Dálnice je ucpaná, kolony aut pomalu popojždějí.
Vedle nás pochrchlává stařičkej náklaďák, kterejch tu jezdí spousty. Dělníci sedí v chladném ránu na korbě a přes sajtnu jim koukají jen kšiltovky.
Taxikář zběsile kličkuje po šestiproudé dálnici a snaží se bejt zrovna v tom pruhu, kterej se právě teď trochu hejbe.
Zatím mám času dost, ale on to neví. Normálně trvá cesta na 60km vzdálené letiště asi hodinu. Dneska to bude určitě dýl.
Postáváme na vysokém mostu přes HuangPu. Kalná hladina je přikrytá načervenalou mlhou ze které vykukují stožáry nákladních jeřábů jako nehybné prsty dávno mrtvého železného obra schovaného někde dole pod náma.
Zase jsme kousek popojeli. Taxikář předjel několik aut po krajnici a myškou přes dva pruhy se vrátil zpátky do středu plechové řeky. Heslem "plná čára gumu neprořízne" se tu řídí úplně všichni, ale tenhle kluk by měl spíš jezdit ralye. Občas mám pocit, že chce se svojí rozklepanou Santanou naskočit na korbu dodávky před náma.
Odbočujeme z okruhu směrem k letišti. Dálnice se uvolnila, svištíme stovkou. Před rychostní kamerou taxikář zběsile brzdí a pak zas nandá motoru plnej kotel.
Na letiště jsme to stihli za hodinu a půl. 180 juanů. Jestli nebudou fronty, dám si ještě před odletem kafe.
Moje výlety do Číny jsou u konce.
Nechat u tohodle blogu původní název se tím už jaksi nehodí. Připravil bych vás tak o možná pokračování. Proto jsem se rozhodl ho přejmenovat. Název ještě nevím. Další pokračování ale už asi nebude ze Shanghaie...
Zatím si zadejte odkaz na blog do své RSS čtečky :-).
